na Blog.cz

Konečně! Jsem to dopsala.. Prolog mi zabral asi nejvíc času. Hlavně proto, že jsem neměla vůbec chuť psát. A taky je to na tom dost vidět, ale slibuju, že se časem polepším :P. Přeci jen jsem zatím začátečník :D. Ale je hotovo a další kapitoly už jdou zas jak po másle :D. A taky pro vás připravuju po dlouhé době taky nějaký normální, pořádný článek ;). Užijte si prolog a pro teď Adios..

Jen se vžijte do jejich situace. Je poslední den letních prázdnin a sedíte na verandě a čtete svůj oblíbený časopis; jupí, natáčí se bonusová série Dr. House! Z domu se k vám line melodie Stereo hearts a je vám skvěle. Říkáte si, že dnešek nedokáže už nic pokazit…

○•○

"Katie!"

"Mandy!"

"Páni, neviděla jsem tě celé prázdniny. Jak sis je užila?"

"Byly to bezkonkurenčně ty nejlepší prázdniny vůbec. Byla jsem v Paříži, v Londýně, v New Yorku a jako bonus jsme se dostali do Karibiku! Přísahám, že krásnější místo jsem nikdy neviděla a myslím, že ani neuvidím. A co ty? Užila sis to tu?"

"No, jo. Bylo to super," odpověděla Kate. Kéž by jí tak mohla říct, co všechno se stalo. Ale ne, slíbili si, že jí to řeknou spolu.

○•○

Dívat se do těch krásných očí, slyšet ten roztomilý smích, držet tu malou ručičku. To všechno jsou pocity, kterým se jen těžko věří, připadáte si jako ve snu.

"Je krásná, že jo?"

"To si piš, stejně jako ty,"odpověděl Theo.

"Pořád nechápu, jak se nám dvoum mohlo povést něco tak nádherného,"zašeptala Alice; nejkrásnější žena ve městě, nejspolehlivější manželka vůbec a právě teď i matka jeho přenádherné dcery. Theo pořád nedokáže pochopit, jak může mít takové štěstí.

○•○

"Mami? Jsi to ty?" Zavolala Patricie na příchozího.

"Ano, zlatíčko! Promiň, že jdu zase tak pozdě, ale v práci jsme měli pár problémů a já jsem musela zůstat déle," začala se hned omlouvat.

"Jo, já vím," odpověděla Patricie a otáčela se k odchodu, "jako každý druhý večer," zamumlala si pro sebe.

Jsme na mizině, otec zemřel, což znamená konec alimentů a máma chodí do práce, kterou nesnáší a navíc za dost mizernej plat. Vím, že to dělá všechno pro mě, na moje studium, ale já bych si prostě jen přála s ní strávit víc času, jako matka s dcerou.

○•○

"Jestli tohle vyjde, budou z nás boháči. Nesmíš to podělat, rozumíš?" Opakuje Josh už od rána.

"Jasně. Chápu, chápu," odpovídá Brandon.

Na začátku prázdnin jsme s Joshem blbli na rampách, které jsou jen o ulici dál od městský banky. Josh se zrovna snažil o salto, když kolem proběhlo pár chlápků s pytlem plnýma peněz a hned za nimi běžela policie. Nejsme blbý, dali jsme si dohromady, že pravděpodobně vykradli banku; nepředpokládali jsem, že se potkali a řekli si Hele, nechcete si zahrát na honěnou?
Když ale pachatelé přebíhali rampy, vypadlo jim z pytle pár bankovek. Poldové si toho nevšimli. Řekli jsme si, že když si to nevezmeme, vezme to někdo jinej, tak jsme si to rozdělili, pěkne "fifty-fifty".
A tak nás to napadlo. Líbilo se nám mít peníze. Přemýšleli jsme, jaký by to bylo vykrást banku, když tě potom nechytí; jaký by to bylo, kdybychom měli tolik peněz.
Na plánu jsme dělali celý prázdniny a hodláme to udělat dneska. Ještě dnes večer z nás budou boháči.

○•○

PS: Tady je písnička Stereo hearts - zmíněná na začátku: