na Blog.cz

Po dlouhém čtvrtletí se učitelka vytasila s další povinnou četbou. Tentokrát máme udělat kulturní akci, knihu volného výběru a nějakou knihu z druhé poloviny 19.století (mimochodem, jestli víte o nějaké, ktereá se dá číst, nenechávejte si to pro sebe ;D). Já jsem jako vždy přede všemi napřed a mám napsanou už kulturní akci (objeví se tu 3. ;)) a volný výběr. Aprotože už nemám absolutně žádné nápady na články (mimo povídek), tak vám se hodím volný výběr ;).

Pozn.: Ačkoliv se to nezdá, děj je HODNĚ zkrácený a zjednodušený :D.

Název: Diamantové holky

Obsah: Příběh vypráví o čtyřech sestrách - Dixie, Rochelle, Jude a Marianně Diamantových - a jejich matce, která čeká jejich budoucího bratříčka. Právě se přestěhovali, což se samozřejmě nelíbilo ani jedné ze sester, kromě nejmladší Dixie, která si žije jakoby ve svém vysněném světě. Když ale dorazí na místo jejich budoucího bydliště, zjistí, že nekoupili hezký, upravený dům v dokonalé čtvrti, ale zchátralý, poničený dům, který stojí na sídlišti plném "pochybných existencí". Ale jen se přistěhují, máma musí do nemocnice, aby porodila, Rochelle se baví s neznámými, podezřele vypadajícími týpky a Jude se porve. Jediný, kdo má hlavu na svém místě je nestarší ze sester - Marianne. Ta je ale bohužel naštvaná na mámu a odjíždí do místa jejich starého bydliště, kde bydlí u svého přítele. Dixie, která si zatím dům docela oblíbila a začala na něm pořádně pracovat se seznamuje s holčičkou, která bydlí o ulici dál ve velkém a opravdu dokonale upraveném domě. Celá holčička vypadá tak "nažehleně" a upraveně. Dixie se s ní jde seznámit, holčička (která se mimochodem jmenuje Mary) je ráda, že se s ní Dixie baví a očividně na kamarádky není moc zvyklá; Dixie si ovšem oblíbí a stanou se z nich kamarádky. Mezitím se v Diamantovic domě uklízí a připravují pokoje, aby byly připraveny na návrat maminky s malým bráškou. Když se maminka vrací, chová se ale divně, nechce, aby si někdo malého Sundance pochoval nebo aby se ho vůbec dotýkal. Během příběhu se postupně Dixie dozvídá, že Sundance není bráška, ale sestřička a maminka to tají, aby mohla alespoň na chvíli "mít" synáčka, kterého si tak přála. Ví to jen Dixie, která mamince slíbí, že to nikomu neprozradí. Dixie se ale dozvídá i mnohem horší zprávy, a to ohledně Mary. Zjistí, že její matka není tak hodná, jako Mary. Ubližuje jí, nehty jí stříhá do masa, jídlo, které nedojí jí strká do krku a bije ji. Mary si pořád myslí, že si to zaslouží, ale Dixie ví, že to není pravda a že její matka je psychicky nemocná. Mary jí to ovšem ani v nejmenším nevěří. Když ale jednou matka Mary vyhodí Maryina oblíbeného plyšového medvídka, Dixie Mary půjčí svého plyšového kanárka, se kterým si dříve hráli tak, že když se ho chytli, mohli letět, kam chtěli. Ještě téhož dne večer se Dixie vydá zkontrolovat Mary (alespoň ze zahrady) a Mary ji uvidí. Tak otevře okno, vytáhne kanárka a chce skočit. Dixie se jí snaží zabránit a skočí pod ni, Celý příběh končí v nemocnici, kde leží Dixie s pár zlomeninami a otřesem mozku po tom, co zachránila malé Mary život. Její matku zavřeli do ústavu, Marianne se zasnoubí se svým přítelem a maminka všech Diamantovic holek prozradí tajemství o Sundance. Takže místo malého roztomilého brášky Sundance mají malou a rozkošnou sestřičku Sundance.

Můj názor: Knížka se mi moc líbí, četla jsem ji třikrát a vždycky se mi líbila víc a víc. Vlastně skoro všechny knížky, co jsem od této spisovatelky četla mě bavily. Všechny jsou totiž velmi poutavé, takže se vždycky začtu a nemám pojem o čase. Doporučuju.

Dixie Diamantová: Nejmladší sestra s velkou fantazií. Řekla bych, že je taková ta "nejhlavnější postava". Její otec pracuje v pohřební službe, kvůli čemuž se jí některé ze sester občas posmívají.

Rochelle Diamantová: Druhá nejmladší. Po mamince je velmi krásná a po otci opravdu talentovaná - samozřejmě to všech dává velmi ráda a velmi často najevo.

Jude Diamantová: Taková "prostřední" sestra. Ráda se pere, nosí klučičí oblečení a je vlastně takový přesný opak Rochelle. Má velmi ráda svou malou sestřičku Dixie, se kterou jsou v podstatě nejlepší kamarádky.

Marianne Diamantová: Nejstarší sestra. Má přítele Tonyho, kterého nechce opustit ani za nic, takže se samozřejmě ani nechce stěhovat. Nakonec stejně odjede zpět do sídliště, kde dřív bydleli a bydlí u Tonyho, jejího přítele a budoucího snoubence.

Sue Diamantová: Matka všech sester.

Sundance Diamantová: Nová, úplně nejmladší sestřička, dříve bráška.

Mary: Kamarádka Dixie, která skočí z okna a málem se zabije.

Mám tu další knížku. Tentokrát Roztomilé malé lhářky (Pretty little liars) ;). Znovu to mám do školy na povinnou četbu (jako volný výběr ;)). Ták to mám znovu už předepsané z wordu ;). Zde--->

Název: Roztomilé malé lhářky

Obsah: Bylo jich 5. Nenápadná Aria, ctižádostivá Spencer, nejistá Emily''baculka'Hanna a Alison. Jedné noci se ale všechno změnilo. Holky pořádaly přespávačku ve stodole naproti domu Spencer. Jedly, pily, smály se a Alison dostala nápad, že by mohli zkusit hypnózu. Kromě Alison se do toho nikomu nechtělo, obzvlášť Spencer ne. Nakonec se s tím ale museli smířit a Alison mohla začít. Po několika minutách ale Spencer celou 'hru' přerušila a s Alison se příšerně pohádala. Alison uraženě utekla. Bylo to naposledy, co ji dívky viděli. Alison se nevrátila další den, ani další týden, další měsíc také ne. Alison byla pohřešovaná. Během tří let, co s nimi Alison už nebyla se holky odcizily. Aria odjela se svou rodinou na Island. Z Hanny, která bývala nazývána 'baculkou' se stala bulimička, ale je nejoblíbenější holkou na škole. Spencer je i přes všechno snažení v očích rodičů jen 'ta druhá' hned za svou sestrou Melissou. Emily vede život slušňačky a nadevše miluje závodní plavání. A Alison? Alison byla osoba, která k vám byla upřímná za každých okolností ( i když pravda mohla být bolestivá). Byla to Alison, která věděla o všech svých kamarádkách víc než kdokoliv jiný. všechny kamarádky jí tak zbožňovaly, ale zároveň se jí báli. Její tělo se ale nenašlo. Co se stane, když se Aria vrátí do Rosewoodu? Všem dívkám postupně začnou docházet podivné vzkazy od -A. Vzkazy bývají děsivé až výhružné. K jejich překvapení ale zprávy souvisí jen s tajemstvími, které o dívkách věděla jen a jen Alison. Všechno se stává ještě podivnějším, když se najde Alisonino tělo zazděné na půdě v jejich starém domě. Na pohřbu se všechny dívky dávají znovu dohromady. Celá kniha skončí zprávou, kterou těsně po pohřbu dostanou všechny dívky najednou: Pořád jsem tady, vy mrchy. Vím o vás všechno. A.

Můj názor: Tuhle knížku jsem četla asi třikrát, i když jsem si jí koupila asi před 2 měsíci. Moc se mi ten příběh líbí a nemůžu se dočkat, až se vydají další díly. Na motivy těchto knih byl natočen i úspěšný americký seriál Pretty little liars (Roztomilé malé lhářky). Na seriál se také průběžně dívám. I když občas bývá dost strašidelný, baví mě. Tato knížka je pouze první díl, takže není moc strašidelná, ale těším se na další. Už řeknu jen, že se mi to moc, moc, moc líbilo. Tečka.

Alison DiLaurentis: Sebejistá, oblíbená a za každých okolností upřímná Alison byla každé své kamarádce nejlepší oporou a zároveň nejhorší noční můrou.

Aria Montgomery: Dříve bývala taková nenápadná, nezajímavá a prostě taková typická 'šedá myška'. Po tom, co se vrátila z Islandu byla mnohem sebejistější a hlavně vyrovnanější s Alisoninou smrtí.

Hanna Marin: Hanna byla vždy opravdu citlivá a vtipná. Nikdy si však nepřipadala krásná. Po tom, co Alison zmizela se stala bulimičkou a její vzhled se úplně změnil. Její život se vlastně celý rapidně změnil po Alisonině zmizení a nedlouho potom také po rozchodu svých rodičů.

Spencer Hastings: Vždycky byla u svých rodičů 'ta druhá'. Milovala a zároveň nenáviděla svou sestru Melissu. Melissa tohle, Melissa támhleto.. Snaží se pořád být ještě lepší, než byla kdy Melissa, ale pro rodiče to pořád není dost.

Emily Fields: Pořád nesmělá, nevýrazná, ale velmi talentovaná. Miluje plavání, kterému se věnuje závodně, ale její život slušňačky jí postupem času už začíná nudit.

Dnes je krásný den, že? :D Stres mě donutil vypít proti mé vůli 3 sklenice mlíka, takže mi je neskutečně špatně :x. A teď ke knížce- další povinná četba. Tahle knížka se mi bohužel narozdíl od minulé nelíbila ani trochu! :x Naštěstí už to mám předpřipravené ve wordu, takže to nemusím psát znovu. Dám vám to sem a potom mě prosím omluvte, asi budu zvracet...

Název: Život pana Moliéra

Obsah: Celá kniha je sepsána jako životopis Jean Baptiste Moliéra. Začíná jeho útlým dětstvím, ve kterém jsou ovšem celkem velké mezery kvůli nedostatku informací. Dále pokračuje jeho dospíváním a tím, jak si už od malička přál stát se divadelním hercem. Nejvíc ho oslňovaly karavany kočovných herců, k jedné se samozřejmě dále v životě také přidal. Nejdříve ale založil své úplně první divadlo, které nazval Skvělé. Skvělé divadlo se ovšem stalo propadákem a zaniklo, poté se - jak už jsem psala - přidal ke kočovným hercům. Procestoval spoustou míst a místo toho, aby psal tragédie, jak to dělal, zkoušel psát komedie. Jak se ukázalo, komedie byly jeho obor, oproti tragédiím, které se staly propadákem a potopily tak i Skvělé divadlo. Jak tak postupoval dále životem, lidé ho měli stále více a více rádi a stával se pořád slavnějším a populárnějším. Prošel také několika silnými pády, ale i úspěchy (např. když uvedl hru Don Juan). Už přes život byl často nemocen. První vážnější nemocí byly 'trýznivé' žaludeční bolesti neznámého původu, při kterých pořád kašlal a někdy i chrlil krev. Jeho nejlepším přítelem se stal La Fontaine. Několik dní po premiéře jeho další úspěšné hry - Tartuffa - mu zemřel otec, za kterým jako mladý pořád chodil a žadonil o peníze, ale postupem času mu vše vrátil a ještě mu pomáhal. Dále jeho život pokračuje až do dne jeho smrti. Byl to pátek, pátky býval Moliére vždy nerudný a tvrdohlavý. Byl nemocen, žena mu radila, aby nechodil na představení, ale on si nedal říct a prostě to musel odehrát. Když přišel domů, lehl si a začal kašlat. Potom začal kašlat krev. Nakonec vykrvácel a krví se udusil. Tímto neslavným koncem skončil slavný Jean-Baptiste Poquelin. (Jeho rodné jméno, přezdívku Moliére si vymyslel až v dospělosti.)

Můj názor: Upřímně? Ta kniha se mi vůbec nelíbila. Zatímco jiné knížky dokážu přečíst třeba za 4 dny, tohle mi trvalo měsíc. Opravdu mě to nebavilo, musela jsem se nutit to dočíst. Rozhodně to není knížka, kterou bych si přečetla sama od sebe. Avšak je na začátku knihy napsáno, že životopisné romány slavných historických osobností patří k oblíbené a vyhledávané četbě, pro mě to neplatí. Ta kniha je jednoduše nudná a jsem ráda, že už to mám za sebou.

Jean-Baptiste Poquelin (Moliére): Divadelník a komediant, který se právě díky svým komediím tak proslavil. Podle mne byl Moliére tvrdohlavý a věčně snící o slávě. Nikdy se nevzdal - ani když na něj diváci házeli zkažená rajčata. V knížce jsem se sice dozvěděla hodně o jeho životě, ale o tom jaký opravdu byl tam toho zase tolik nebylo.

Madeleine Béjartová: Mladá herečka Madeleine byla něco jak Moliérova 'osudová láska'. Moliére si ale bohužel musel vzít jinou ženu a když se se svou ženou konečně smířil, Madeleine zemřela. V knížce je zmiňována jen párkrát, ale já ji považuji za celkem důležitou osobu Moliérova života. Z těch pár kousků, co jsem vyčetla jsem zjistila, že byla hlavně oddaná. Přesněji oddaná Moliérovi a divadlu.

Asi před 5-ti minutami jsem přidala úvod k této nové rubrice a už tu k ní mám první článek. Nebudu se zde v úvodu ke knížce rozepisovat, protože níže máte i můj názor na knihu. Tento článek je vlastně ve formě povinné četby, kterou jsem vytvořila o víkendu do školy. Takže to jen zkopíruju z wordu a mám hotovo ;). A upozorňuji, že jsem to celé psala sama! Mamka mi to nechtěla věřit. Nechci se chovat jak samolibej sobec, ale myslím si, že se mi to povedlo napsat docela hezky :). No, nevím jestli se vám bude tato knížka líbit, protože je napsaná takovým zvláštním způseobem, nevím jak to popsat, ale strašně se mi líbí. Vlastně je to moje nejoblíbenější knížka :).

Obsah: Knížku začala psát Judith Summersová po smrti svého milovaného manžela Udiho Eichlera, který podlehl rakovině ve věku 56-ti let. Tehdy byla se svým synem úplně na dně a nevěděla, co dál. Až jednou večer přišel její devítiletý syn Joshua s nápadem, že by si měli pořídit psa. Judith o tom nejdříve nechtěla ani slyšet, ale postupem času zjistila, že to není špatný nápad a tak se jednoho slunečného odpoledne (které bylo v deštivém Londýně vzácné) vydali na výstavu psů, kde ji naprosto okouzlili Kavalír King Charles španělové. Když si jeli vybrat pejska, ani v nejmenším netušili, že si již ten den odvezou malý uzlíček štěstí domů. Vlastně nebyl tak malý, bylo to 5-ti měsíční štěně, které majitelce přirostlo k srdci a nebyla s to štěně prodat, ale nakonec se ho vzdala. George se zdál být úžasným mazlíčkem… tedy jen než překročil práh domu. Neposlušnějšího psa, než je George jsem nikdy neviděla, ani jsem o něm nikdy nikde nečetla. V knížce je spousta vtipných pasáží, při který jsem se musela opravdu smát. A dojemné pasáže samozřejmě také nemohli chybět. Při některých jsem měla opravdu slzy na krajíčku. George, úžasně dokonalý a nezbedný pes vnesl do rodiny radost, lásku a především útěchu, kterou Judith i její syn Joshua tolik potřebovali.

Můj názor: Knížka se mi opravdu moc líbila. Nejspíš také proto, že doma mám také jednoho ne zrovna poslušného psa. Pomalu jsem začínala věřit, že neposlušnější pes, než je ten náš není a potom se mi do ruky dostala tato knížka. Opravdu jí moc všem doporučuji, je psaná rukou spisovatelky, která vše, co napsala opravdu cítila a prožila. Možná i proto jsem si tuto knížku tolik oblíbila. Tuto knížku jsem dostala asi k 10-tým narozeninám a byla to vlastně moje úplně první trochu tlustší knížka. Ani nevím, kolikrát jsem jí četla, protože to bylo opravdu hodněkrát. A vždy jsem si z té knížky odnesla něco jiného. Stejně jako když jsem jí četla poprvé, jsem z ní pořád nadmíru nadšená.

Judith: Odhodlaná, citlivá, vytrvalá a především rozvážná a odpovědná žena, která toho v životě už dokázala spoustu, ale přesto ji skoro nikdo nezná.

Joshua: Syn Judith, tvrdohlavý, neoblomný a svědomitý mladý kluk, který průběhem života prožil spoustu veselých, ale i dost nepříjemných situací. Přišel o otce i o dědečka v jednom měsíci a tou dobou byl opravdu zoufalý a začal se uzavírat. George mu vrátil radost do života.

George: George je ten nejneposlušnější a nejtvrdohlavější pes, jaký se kdy mohl narodit. Má vzhled filmové hvězdy a mezi jeho největší záliby patří žvýkání papíru a samozřejmě jídlo. Tento pejsek si vás dokáže během čtení doslova omotat kolem drápku.

Monster Mog: Tato nenápadná kočička je sice opravdu hodně nenápadná, ale v knize hraje jednu z velmi důležitých rolí. Abych to napsala pravdivě, musím bez obalu napsat, že Monster Mog je zlá, sobecká a pokrytecká kočka, ale jak můžete z příběhu vyčíst, když se na scéně objeví George, stane se z Monster Mog úplně jiná 'osobnost'.

^{POZNÁMKA: Tato knížka je napsaná podle skutečnosti, ani jména nejsou změněna. Proto se 'postavy' nedají brát jako postavy z normální knihy, kde jsou postavy pouze výplodem fantazie autora. 'Postavy' v této knížce opravdu existují, žijí a užívají si života někde v Anglii blízko Londýna.}

Omlouvám se, že poslední dobou vůbec nepíšu, ale já opravdu nemám čas, školal začíná být jako procházka trnitým sadem a já nestíhám. A nyní k článku...

Tak mě napadlo, že i když už mám rubriku s názvem Recenze, asi si udělám ještě zvláštní rubriku pro knížky - proč? Protože poslední dobou čtu opravdu hodně (12 knížek za prázdniny) a pak se mi to nechce míchat s filmovým a seriálovýma recenzema, proto tato zvláštní rubrika. Můžete se těšit na spoustu zajímavých knížek, některé se vám možná líbit nebudou, ale s tím já nic nenadělám ;).